Smrt je jenom další cestou

26. září 2007 v 19:20 | Luckily |  Jednorázové povídky
Ahojky... Tak je tady moje další povídka.... Většina mých povídek totiž vzniká v hodinách, když se nudím.... Tak, snad se vám bude líbit....

Ležela ve vaně a přemýšlela o celém svém životě. O tom, jaké by to bylo mít jné rodiče, nebo mít sourozence, který by se jí zastal, ale to ona neměla. Její rodiče ji nenáviděli. Za každou hloupost ji hned zakazovali chodit ven. Pro rodiče byla jen kondomový omyl, pořád ji to předhazovali. Přesto všechno, doufala, že se to změní a vážně, změna přišla, sice jen na chvíli, ale přišla.
Byl slunečný den na konci školního roku. Rodiče nebyli už týden doma, jeli totiž na dovolenou-bez ní. Šla se tedy projít do lesa. Jako malá tam nacházela útočiště a klid. To platilo i teď. Toho dne měla depresi, a tak se rozhodla tam tedy jít. Když dorazila na místo, oněměla úžasem, totiž ten nejhezčí kluk školy tam seděl a četl si nějakou knihu, když však uslyšel zachrastit větve, tak zvedl hlavu. Když ji uviděl, byl v šoku. Jako první se vzpamatoval Michael.
"Co tady děláš?" Susan byla pořád byla pořád v šoku, tak chvilku trvalo, než odpověděla.
"Já? Já tady chodím odmala, je to moje útočiště. Otázka by spíš měla znít, co tady děláš ty?" podívala se na něj a pak na knížku, kterou četl. Tak tuhle knihu neznala.
"Aha, promiň, že jsem ti sem vlezl, asi jsem si nevšiml tvé cedule se jménem." prohlásil ironicka...
"Haha, moc vtipný. Víš, měl bys odsud odejít."
"No tak to je dobrý, ty mě vyhazuješ z tohohle veřejnýho místa, tak na to urychleně zapomeň holčičko, buď si zvykni, nebo běž ty."
Podívala se na něho vražedným pohledem, který měla jenom pro své rodiče, ale pomlčela a sedla si ke svému stromu a ignorovala ho. To nečekal, ale pak se vzpamatoval a vrátil se k tomu co dělal předtím. Tohle hrobové ticho panovalo asi hodinku, pak to Michael nevydržel, zvedl se a šel k Susan a přisedl si.
"Hele Blakeová, sorry, nechtěl jsem být takový, jenomže tys mě naštvala, tak sorry." ani se na něj nepodívala, což ho mírně naštvalo. Ještě se mu nestalo, aby ho nějaká holka ignorovala, a tak udělal to, co uměl nejlíp. Popadl ji a otočil ji k sobě a políbil. Zprvu zaskočená Susan se vzpamatovala, odtrhla se a jednu mu vrazila, poté utekla.
Další den však přišla znova. Táhlo ji to k němu. Stejný scénař-urážky, vzájemná ignorace a polibek, tentokrát však oboustranný. Takhle to pokračovalo několik měsíců. Ve škole svůj vztah tajily. Michael byl přeci jenom oblíbenec.
Bylo tehdy zamračeno a pršelo, přesto Michael přišel. Jen co vešel do jejího pokoje, vrhl se na ni. Byl vášnivý, ale přesto jemný. Byl její první, tak se snažil ji neublížit. Když byo po všem, oblékl se a vzal si její kalhotky. "Kam jdeš a proč si bereš moje kalhotky?" zeptala se.
"Bóóóóže Blakeová, copak tys to nepochopila??? Nikdy jsem tě nemiloval a nikdy nebudu. Tohle všechno byla jenom sázka a já ji vyhrál. Díky kotě." a s těmito slovy zmizel z jejího pokoje... Druhý den se objevily její kalhotky na nástěnce a všichni si z ní dělali legraci... Bylo nesnesitelné dochodit tento školní rok... Nakonec však přišel den vysvědčení a ona konečně mohla mít dva měsíce klidu.
Setřela slzy, které ji stékaly po tvářích. Zamyslela se a věděla, že to co se chystá udělat je to nejlepší. Vystoupila z vany, ovázala si osušku kolem těla a šla do pokoje. Tam otevřela šuplík a vzala si malou ostrou stříbrnou věcičku. Věděla, že tohle peklo může skončit jenom tehdy, když to udělá sama. Pomalu si přiložila žiletku k žilám, pak se však zarazila a zašeptala:"Přísahám, že se pomstím, třeba i v jiném životě. Nenávidím vás." toto byla její poslední slova. Pak přitlačila žiletku k žilám. Když skončila, koukala se, jak z ní pomalu vytéká krev a ďábelsky se usmála. Jenom ona věděla, že to není konec, ale teprve začátek.
Já vím, není to povídka se šťastným koncem, ale měla jsem prostě takovou náladu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 13. května 2008 v 22:37 | Reagovat

Většina tvých povídek je depresivníh, jak jsem si všimla... taky je píšu, takže vím, jak moc to dokáže pomoct, když je nejhůř... tahle povídka je moc krásná... :)

2 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 22. května 2008 v 14:52 | Reagovat

Já brečím

bylo to vážně smutné

ten blbec Michael

doufám, že se mu pomstí

3 Verča Verča | 14. července 2009 v 20:26 | Reagovat

No jo no. Na depresivní námět se prostě píše nejlíp.

4 Aňulka Aňulka | Web | 18. srpna 2009 v 21:47 | Reagovat

Já fakt nemá slov, naprosto mě to dostalo, bylo to...bylo to prostě perfektní!Já nevím, co říct..sázka?Ježíš chudák holka, já se svou povahou bys asi zabila jeho, než sebe...bože, chce se mi brečet!!!!

5 lucrecia lucrecia | Web | 19. července 2010 v 14:48 | Reagovat

to je nádhera. a ten kluk je vážně imbecil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama