Život není pohádka

3. října 2007 v 16:56 | Luckily |  Jednorázové povídky
Tahle povídka vznikla, když jsem se nudila v autobuse na cestě do Švýcarska.... Tak snad se vám bude líbit.

Je toho už moc. Už takhle dál nemůžu. Pořád mě jenom ponižuje a pronásleduje. Už je to nesnesitelné. To že je muž, mu nedává právo se takhle chovat. Ale asi bych měla začít od začátku.
* * *
Začaly prázdniny, nic jsem neměla domluveného, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu cournout po městě. Vzala jsem Maxe a šli jsme. Dorazili jsme ke stánku se zmrzlinou.
"Dobrý den. Dám si pistáciovou, čokoládovou a vanilkovou." usmála jsem se na prodavačku.
"Dobrý, dohromady to dělá 30$." Začala jsem šmátrat po kapsách a hledat peníze.
"Zvu vás." ozval se vedlě mě milý mužský hlas.
"Děkuji." otočila jsem se a usmála se.
"Ahoj, jmenuju se Thomas, pro kámoše a kámošky Tom." představil se.
"Kate a dík za tu zmrzku."
"No počkej, něco za to chci. Nic není zadarmo." vyděšeně jsem se na něj podívala a když si všimnul mého pohledu, rozesmál se. "Neboj. Myslel jsem tím, že se mnou dneska půjdeš do kina. A ne není odpověď!"
Na chvíli jsem se zamyslela, ale pak jsem kývla. Tak jsme se scházeli ještě několik dalších měsíců. Pak přišlo první milování a po něm tohle peklo, které zažívám teď. Z Toma se vyklubal velmi majetnický a žárlivý přítel, proto jsem se s ním rozešla, jenomže to nepřestalo, naopak se to ještě zhoršilo a já už takhle dál nemůžu. Pomalu přikládám zbraň ke spánku.
Odpusť mi mami!!!!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 22. května 2008 v 14:59 | Reagovat

To bylo hrozně moc smutný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama