Krátké štěstí

19. ledna 2008 v 15:28 | Luckily |  Jednorázové povídky
Tak po delší době přicházím s další jednorázovkou... Komentujte, ať vím, jak se vám to líbí...:)

"Víš Anne, já.. Teda ty jsi vážně skvělá holka a fajn kámoška, ale já na tebe nemyslím jako na holku, se kterou bych chtěl strávit zbytek života. Promiň, nechtěl jsem ti ublížit." promluvit Jack a uhnul očima.
Anne se smutně usmála."To je v pořádku Jacku, tak nějak jsem to tušila, ale aspoň jsem to zkusila. Můžeme zůstat alespoň přátely??"
"Ano, budu moc rád." usmál se Jack a přijal nabízenou ruku.
"Skvělé!!Tohle bude to nejlepší představení školy. Byli jste tak přesvědčiví." radoval se ředitel školy Campbell.
"Spiku, Susan... Vy dva vejdete do dějin této školy."
Spike a Susan se na sebe podívali a protočili oči. Poté vyšli z tělocvičny a vydali se na cestu domů. Na náměstí se zastavili a po chvíli se políbili. Nebyl to nijak vášnivý polibek, bylo to spíš ochutnávání. Totiž, Spike se Susan se dali dohromady při dělání hry 'Konec jedné lásky' ale ještě to nechtěli zveřejnit. Poté se rozloučili a šli domů.
* * * * *
"To nemůžeš myslet vážně tati! Jenom proto, že nechceš zkrachovat, se přece nemusím hned vdávat." rozčilovala se Susan.
"Zlato, pokud to neuděláš, přijdeme o všechno - o dům, peníze a o firmu. Ty to prostě uděláš!!!! A už se o tom nehodlám dál bavit!!!!! Za týden ti bude osmnáct a ty si v den svých narozenin vezmeš Luka Breadlyho. Teď běž do svého pokoje."
Dívka se podívala na svého otce uslzeným, ale nenávistným pohledem. Zavřela se v pokoji a znovu se rozplakala.
'To je jako naschvál. Konečně mám kluka a teď tohle. Nenávidím tě tati, nenávidím!!!'
Plakala dlouhé hodiny až už nebylo co plakat.
* * * * *
"Spiku, musíme se rozejít." oznámila mu chladně hned druhý den ve škole.
"Co?? Jak, že se musíme rozejít. Miluju tě a chci být s tebou. Tak o čem to tady k sakru mluvíš??"
"Slyšel jsi dobře. Chci se rozejít. Víš, uvědomila jsem si, že tě vlastně nemiluju a nikdy jsem ani nemilovala."
Podíval se jí do očí a viděl tam chlad, tak si sebral své věci a odešel. Jakmile odešel, odhodila svou chladnou masku a v očích se jí objevila bolest.
'Odpusť lásko, ale jinak to nešlo. Musela jsem být zlá, tak tě to totiž nebude moc bolet. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš. Miluji tě.' pak také popadla své věci a šla do třídy.
* * * * *
"Vypadáš nádherně Susan, jako princezna." usmála se Rebecca, její nejlepší kamarádka.
"Hmm, děkuju, ale tohle celé je jenom fraška. Tohle není to, co chci. Tohle chce můj otec. Nechce přijít o své peníze. Tak moc ho nenávidím!" roztřášla se zlostí.
"Ááááá, Susan, holčičko, vypadáš užásně. Pojď, ženich už čeká." vzal ji za ruku a vedl k autu, které je odvezlo ke kostelu.
* * * * *
Vykročila do uličky a podívala se na svého budoučího muže. Vypadal, že z toho taky není dvakrát nadšený. Přistoupila k oltáři a kněz začal svou řeš.
Pak přišl pasáž:"Táži se vás Luku Breadly, berete si zde přítomnou Susan Elisabeth Harrisovou za svou manželku?"
"Ano, beru."
"Teď se táži..."
"Ano beru." věděla, že to bylo nevychované, ale chtěla to už mít z krku.
"Ehmmm...." zasekl se kněz. "Můžete tedy políbit nevěstu."
Luke se sklonil a lehce ji políbil. Poté už přijímali gratulace. Podívala se ke dveřím a uviděla tam stát Spika.
Bolestně se na ni díval, otočil se a odešel a její srdce odešlo s ním....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | 19. ledna 2008 v 21:56 | Reagovat

kRASNY..MAS TALENT:-)UZ NAPIS POKRACKO K LASCE..

2 Dromedka Dromedka | Web | 13. května 2008 v 22:21 | Reagovat

Krásné... fakt hezky sepsané... :)

3 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 22. května 2008 v 15:11 | Reagovat

Já promluvm celý týden

a bude se mi o tom zdát

máš vážně nadání

4 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 22. května 2008 v 15:12 | Reagovat

já probulím celý týden

a bude se mi o tom zdát

máš vážně nadání

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama