6. kapitola – Othello

5. srpna 2009 v 17:17 | Luckily |  Temná noc
Nazdárek...:)
Nudila jsem se, a tak jsem sedla k počítači a napsala kapitolu. Tentokrát je to k Temné noci.
Nic moc se tam neděje, takže od toho nečekejte zázraky.:)
Kapitolu bych chtěla věnovat: wlaďce, nogareně, Vivienne, Lie, Illandris a AlexiQe.
Díky holky, že jste mi to okomentovaly.:)
Tahle kapča je jen a jen pro vás..:)




Přijeli ke krásnému a velkému domu. Christie to překvapilo. Tady nebydlel. Bydlel v té odporné části města.
"Pořídil sis lepší dům? Už tě přestalo bavit snídat se šváby?"
Usmál se. "Koupil jsem ho kvůli tobě. Pochybuju, že bys chtěla večer strávit v mém právem domově."
Souhlasně kývla a spokojeně se usmála.
"Nemysli si ovšem, že se tomu vyhneš. Budeš tam muset chodit a bavit se s nimi jakožto jejich budoucí královna."
Chtěla se ho zeptat, co tím myslel, ale výraz v jeho tváři ji zarazil. Tvářil se tak divoce a nebezpečně.
Gabriel mezitím zaparkoval auto v garáži, vystoupil z něj a vešel do domu. Christie ho mlčky následovala. Prošli halou, která byla laděna do bílé. Nic v ní nebylo. Žádné obrazy, stolky, telefon, prostě nic a když nakukovala do ostatních místností, všimla si, že také nejsou zařízené. Vyšli po schodech do patra. Nahoře to také bylo nezařízené. Přešel k jedněm dveřím, otevřel je a hlavou ji pokynul, aby vstoupila. Vešla do prostorné místnosti, která byla laděna opět do bíla, akorát koberec byl černý. Postel, jediný kus nábytku v tomto pokoji, byla z bukového dřeva. Opravdu nádherný kousek.
Otočila se k němu. "Jasně jsem ti řekla, že s tebou spát nebudu!" procedila skrz zuby.
Gabriel vešel za ní do místnosti. "Já vím, ale to je tak všechno, co s tím můžeš udělat. Já jsem tě stvořil, povýšil jsem tě na vyšší bytost a ty mě musíš poslouchat!" přešel k ní a chytil ji za ruku. "Můžu tě přinutit, ale radši bych byl, kdybys souhlasila," zatvářil se zamyšleně. "I když, poslušnost a poddajnost má taky něco do sebe."
Dívala se na něj nechápavě. "O čem to do hajzlu mluvíš?"
Otráveně si vzdychl a šel se posadit na postel. "Uzavřeme dohodu, ano?"
Christie zavětřila nějaký podraz. "Jakou?"
Úlisně se usmál. "Naprosto jednoduchou. Ty mi položíš otázky, já ti odpovím a ty si za každou položenou otázku svlékneš jeden kus svého oblečení."
Šokovaně na něj zírala. Chvíli ji trvalo, než se vzpamatovala. "Ty si ze mě děláš srandu, že jo?"
Neusmíval se. Teď už ne. "Myslím to smrtelně vážně. Ale no tak, vždyť je to dobrý obchod."
"Ty - ty pošahanej magore! Ty nejsi normální! Tohle odmítám dělat!"
Z hrdla mu vyšlo zavrčení. Christie se na něj dívala s hrůzou v očích a couvala ke stěně.
"Sedni si ke mně! Hned!" řekl to tiše a z jeho tónu šla cítit jasná hrozba.
Nohy se jí rozpohybovaly samy. Sedla si co nejdál od něj a vyděšeně se na něj dívala. Takhle rozzlobeného ho ještě neviděla.
Ničeho si nevšimla. Nepostřehla
žádný pohyb, ale když se vzpamatovala, ležela na posteli a na ni obkročmo seděl Gabriel.
Díval se jí zpříma do očí a Christie si všimla, že rozzlobenost nahrazuje touha. Jeho ruce sjely ke knoflíkům halenky, kterou měla Christie na sobě. Knoflík po knoflíku rozepnul její halenku a odhalil její ňadra schovaná v černé krajkové podprsence. Položil na ně dlaně a sevřel je. Christie tam jenom ležela a bála se jakkoli pohnout. Nechtěla se s ním milovat, ale říkala si, že bude lepší, když bude poddajná, než aby ji k tomu přinutil násilím.
Políbil ji, když mu začal zvonit telefon. Vytáhl z kapsy kalhot mobil a přijal hovor. Poslouchal druhou osobu a tváři se mu mihla zlost. Nevěděla, o čem mluví, ale muselo to být vážně, protože z ní slezl. Rychle se od něj odsunula, zapnula si halenku a upravila se.
Gabriel mezitím vyřizoval hovor a když skončil, vztekle zaklapl mobil a zaklel.
"Jdeme. Odvezu tě domů."
Christie si oddechla a následovala ho.

K jejímu domu dojeli v rekordním čase. Christie chtěla vystoupit, když ji zastavila Gabrielova ruka na jejím rameni.
"Zítra večer se pro tebe stavím. Buď připravená přesně v sedm."
"A kam mě vezmeš?"
"To je tajemství," stáhl ruku z jejího ramene. "Běž."
Christie vystoupila a dívala se za ním, dokud nezmizel v první zatáčce. Vydala se domů. Odemkla dveře a vstoupila do domu. Bylo tady rušno. Rodiče stáli v kuchyni. Matka plakala a otec na ni křičel. Christie si všimla kufrů, které stály na chodbě.
Vešla za rodiči. Oba se na ni podívali. Christie přešla k otci.
"Měla bys odejít, mami," pronesla chladně bez špetičky citu.
"Ty o tom víš?" zeptala se překvapeně paní Cyrusová.
Christie lhostejně pokrčila rameny. "Jo. Slyšela jsem vás."
Matka ji chytla za ruku, ale Christie se jí vytrhla.
"Musíš Christie pochopit, že…"
"Ne, já nemusím nic!" skočila jí do řeči. "Ty jsi nás všechny podváděla a teď po nás chceš, abychom tě pochopili? Nikdy nepochopím, jak jsi mohla tak skvělého muže, jako je táta podvést a nepochopím ani tátu, proč tě nevyrazil už dřív. Já bych s tebou vyrazila dveře hned ten den, kdy jsem zjistila, že jsi tátu podvedla. Nejsi nic víc, než obyčejná coura!"
Christie odešla do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi. V pokoji se zhroutila na zem a s hrůzou si uvědomila, jak mluvila se svou matkou. Nechápala, co to do ní vjelo. Nikdy se k ní takhle nechovala. Ano, nevěru ji neodpustila, ale rozhodně ji nechtěla říkat, že je to coura. Christie neznala důvod matčiny nevěry, a proto neměla právo s ní takto jednat.
"Co jsi to se mnou udělal, Gabrieli?"
Trpce se zasmála. Zase se jejím otázkám vyhnul. Ptala se sama sebe, jestli se někdy vůbec odpovědi dozví. Na jednu stranu chtěla znát pravdu, na tu druhou se pravdy bála. Jednou z něho odpovědi dostane, jednou ano.
S povzdechem se zvedla z podlahy a odešla do koupelny, kde si dopřála dlouhou bublinkovou koupel. Mezitím její matka odjela, protože Christie slyšela odjíždět auto. Pak se přemístila do postele, kde po náročném dni spala jako mimino.
* * * * *
Bylo přesně sedm hodin večer. Christie byla doma a dodělávala si domácí úkol do biologie. Vstala od stolu a přešla k oknu. Stoupla si tak, aby na ni nebylo vidět a podívala se jestli je tam Gabriel. Byl tam. Díval se do jejího okna, ale Christie věděla, že ji nemůže vidět. Stál tam ještě deset minut, načež naštvaně nasedl do auta a odjel. Christie se vrátila zpět ke stolu a dodělala úkol.
Přešla k přehrávači, pustila ho a lehal si na postel. Přemýšlela. Věděla, že tohle si odnese. Gabriel byl naštvaný. Ne, naštvaný je slabé slovo, byl rozzuřený.
Z přemýšlení ji vytrhl zvonící mobil. Natáhla se pro něj.
"Prosím?" ohlásila se.
"Ahoj Christie, tady je Logan, tak…"
Christie ho přerušila. "Počkej, ten Logan z tréninku?"
Zasmál se. "Jo, přesně ten a žádný jiný. Tak jsem si říkal, že včera jsi mě odmítla, tak jsem to dneska chtěl zkusit. Co si takhle někam vyjít?"
Usmála se. "Proč myslíš, že když jsem tě včera odmítla, dneska tvé pozvání přijmu?"
"Protože já jsem trpělivý kluk a budu tě otravovat tak dlouho, dokud mi na tu schůzku neřekneš ano."
Christie pobaveně zavrtěla hlavou. "A co když mám přítele?"
"Nemáš," řekl s jistotou. "Protože kdybys měla, tak bys sobotní večer netrávila doma."
"Fajn, prokoukls mě. Žádného kluka nemám, ale to stále neznamená, že s tebou někam půjdu."
"Ale no tak! Co ti udělá jedno rande? Třeba zjistíš, že já jsem ten pravý."
Povzdechla si tak hlasitě, že to musel slyšet i Logan. "Ty mi prostě pokoj nedáš, že ne?"
"Ne."
"Fajn, tak se sejdeme zítra za hodinu a půl před divadlem. Hrají Othella od Shakespeara."
"Dobře, budu tam. Zatím."
Christie zaklapla mobil a vstala z postele. Přesunula se do koupelny, aby se připravila na večer. Kupodivu se těšila, protože v divadle už nebyla dlouho, ale samotná do divadla nechodila ráda, proto byla Loganovi vlastně vděčná, že jí zavolal.
* * * * *
Sešli se před divadlem v domluvený čas. Christie si prohlédla Logana a musela zkonstatovat, že mu to sluší. Všimla si, jak ji sjíždí pohledem. Od shora dolů a zase zpátky.
"Spokojený s tím, co vidíš?" zeptala se pobaveně.
Usmál se. "Jo. Tak jdeme, ne? Měli bychom si koupit lístky, ať si máme vůbec kam sednout."
Nabídl Christie rámě. Chvíli překvapeně koukala, ale pak se do něj zavěsila a vešli společně do divadla. Christie vykročila k pokladně, ale Logan ji zastavil.
"Počkej tady, ano? Já to půjdu koupit."
"Moment, dám ti peníze." A už sahala do kabelky.
Logan ji jemně chytil za ruku. "Zvu tě."
Christie se za ním dívala. Tenhle kluk ji neustále něčím překvapoval a to se jí líbilo. Předvídatelní kluci byli nudní.
Rozhlédla se, jestli tady nenajde někoho známého a opravdu, jednu známou tvář objevila. Také ji poznal. Vypadalo to, že k ní chce jít, ale když si všiml Logana, zastavil se a zamyšleně se na ně díval.
"Půjdeme?"
Christie se zmohla na pouhé kývnutí.
Od dveří do sálu se otočila na toho muže. Zrovna zaklapl mobil a podíval se jejím směrem. Na tváři se mu vyrýsoval zlomyslný úsměv, který nevěstil nic dobrého a Christie věděla, že teď už je opravdu v průseru.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 5. srpna 2009 v 19:49 | Reagovat

vauu, pěkná kapča, moc mě zajímá co bude dál....

2 Illandris Illandris | Web | 10. srpna 2009 v 20:43 | Reagovat

Skvělá kapitola, ale ten Gabriel je mi nějak nesympatický, Doufám, že Christie nic neudělá.

3 mary mary | 30. ledna 2010 v 16:38 | Reagovat

no teda:) supeeer!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama